Prodavač s vodou vykonával každé ráno stejný rituál – položil si na rameno prkno a na každý konec připevnil džbán. Potom šel k řece, naplnil džbány vodou a donesl ji zákazníkům do města.
Jeden ze džbánů měl však hodně trhlin a ztrácel spoustu vody. Druhý byl nový a velmi pyšný na svou práci, neboť jeho majitel získával z prodeje vody, kterou nosil, velké množství peněz.
Po určité době začal mít popraskaný džbán komplexy a cítil se před druhým méněcenný. A tak se jednou rozhodl promluvit s majitelem. Navrhnul mu, aby ho odložil, když mu už téměř neslouží.
„Víš,“ řekl mu velmi smutně, „jsem si vědom svých omezení. Je mi dobře známo, že kvůli mně přicházíš o mnoho peněz. Jsem samá trhlina, a když dorazíme do města, jsem už poloprázdný. Nedá se nic dělat. Odpusť mi prosím mou slabost. Kup nový džbán, který odvede lepší práci, a mě odlož u cesty. Už ti nesloužím…“
„Dobrá,“ odpověděl majitel, ale zítra si o tom ještě v klidu popovídáme.
Druhého dne se cestou k řece otočil prodavač k popraskanému džbánu a řekl:
„Podívej se pozorně na okraj cesty a řekni mi, co vidíš.“
„Nikdy jsem si toho nevšiml," odpověděl popraskaný džbán, „ale až teď vidím, že okraj cesty je posazený květinami. Je to krása!“
„Tak vidíš, milovaný džbánku,“ odpověděl prodavač s úsměvem, „okraje cesty jsou krásné jako zahrada, a je to díky tobě, protože je zavlažuješ každý den cestou od řeky. Už před dlouhou dobou jsem si všiml, že ztrácíš hodně vody, proto jsem nakoupil semena květin všeho druhu a jednou cestou k řece jsem je podél okraje zasel. A při zpáteční cestě, aniž bys to tušil nebo si to přál, jsi moji sadbu zalil. Každý den se tak díky tvým trhlinám probudilo mnoho semen, otevřela se poupata a já je můžu utrhnout, svázat do kytice a nabídnout Stvořiteli.“
A ten dobrý muž se sklonil a začal vybírat nejkrásnější květiny, které toho dne vyrostly, a nabídnul je Tvůrci všeho.
Tentokrát džbán pokropil cestu ještě lépe. Jednak vodou z trhlin a také slzami vděčnosti.
2025 ©