Stokoruna

Je pozdě večer a žena se vrací domů z práce po náročném dni. U dveří čeká její šestiletý syn.

Syn: Mami, můžu se tě na něco zeptat?

Matka: Jistě, copak?

Syn: Kolik vyděláš za hodinu?

Matka: Proč to chceš vědět? Kvůli škole? Máte nějaký úkol?

Syn: ne, potřebuji to prostě vědět, tak mi prosím řekni, kolik vyděláš za hodinu?

Matka: Když už to musíš vědět, je to asi 100 korun.

Syn: Ach jo, a půjčíš mi 50 korun?

Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost." Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun potřeboval. A moc často si o peníze neříkal.

Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.

Matka: Už spíš? Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela. Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl.

Chlapec se posadil a usmál se.

Syn: Moc děkuji, mami.

Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.

Matka: Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?

Syn: Protože jsem neměl dost, ale teď už mám. Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet.

Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění. 

Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci.