Jiří Straka

Jiří Straka (* 1969 Praha) známý též jako spartakiádní vrah. V rozmezí 17. února až 16. května 1985 napadl na území Prahy celkem 11 žen, přičemž brutalita jeho útoků se postupně zvyšovala. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží.

Mládí

Jiří Straka pochází ze slušné rodiny. Má bratra a sestru, kteří neměli žádné problémy se zákonem. Už v mládí se u něho začal projevovat neklid, kvůli kterému byl vyšetřován psychiatrem. Ačkoliv měl značně nadprůměrné inteligenční schopnosti (IQ 125), chyběla mu motivace k učení a nestanovil si žádné životní cíle. Jeho inteligence si povšimli i vyšetřovatelé, které překvapil Strakův velice nadprůměrný verbální projev. Během školní docházky měl často problémy s chováním. Dopouštěl se drobných krádeží a nedodržoval školní řád. Po základní škole nastoupil v roce 1983 do hornického učiliště ve Stochově. Zde byl vyloučen z internátu, protože přivazoval spolubydlící k postelím. Po svém vyloučení rodičům tvrdil, že žije v Praze a vždy v pondělí na internát dojíždí.

Zločiny

V noci 17. února 1985 oslovil tehdy pouze 16letý Straka dvacetiletou restaurátorku Milenu v Praze 4. Po chvíli normálního rozhovoru jí požádal o pohlavní styk. Když odmítla, upozornil jí, že si dokáže soulož vynutit násilím a hned se to rozhodl dokázat. Ženu povalil na zem a začal s ní zápasit. Když dívka zjistila, že se neubrání, řekla mu, aby toho nechal, že s ním půjde dobrovolně na lepší místo, aby z toho také něco měla. Když se dostali na osvětlené místo blízko zástavby rodinných domů, začala křičet o pomoc. Straka se zalekl a utekl. Incident se dívka rozhodla nenahlásit, protože si myslela, že neznámý mladík jenom "blbnul" a svým udáním by mu mohla zkazit život. Přesto tento útok nahlásil její známý, kterému se svěřila. Na základě její výpovědi byl vytvořen identikit, který byl však značně nepřesný a k dopadení pachatele nevedl.

Během března napadl Straka minimálně další 2 mladé dívky (18 a 19). První z nich udeřil do hlavy dlažební kostkou, když odemykala branku u domu. Poté, co upadla na zem, jí sebral tašku. Když se vzpamatovala, rozeběhla se za ním, ale brzy od toho upustila, protože jí stékala krev do očí a ona neviděla. Druhé se pokusil vytrhnout kabelku, ale dívka ovládala judo a poměrně dlouhou dobu Strakovu útoku odolávala. V obou případech šlo výhradně o loupežný motiv.

8. dubna přepadl Straka kolem 21. hodiny nedaleko místa prvního útoku Alici P. (23). Byla na cestě za svým přítelem, který žil na ubytovně nedalekého státního podniku. V lesoparku jí nejdříve zezadu tzv. kravatou uchopil pod krkem a strhl na zem. Potom jí odtáhl mezi stromy. Tam jí svlékl a znásilnil. Oběť během činu opakovaně upadala do bezvědomí a zase se probouzela. Straka jí nacpal do úst hlínu a kamínky, které při činu shrábl ze země. Do nosu jí strčil několik srolovaných listů. Pitva později prokázala, že oběť hlínu vdechla a zadusila se. Straka jí nakonec zahrabal listím tak, že bylo téměř nemožné tělo pouhým okem odhalit. Ještě během noci se Alicin přítel zastavil u jejích rodičů a ohlásil jim, že se u něho neobjevila, jak měli dohodnuté. Její otec se s ním vypravil po cestě od jejich domu k ubytovně, přičemž těsně míjeli i místo, kde bylo její tělo schované, ale neobjevili ji. Tělo zajistil až druhý den policejní pes při pátrací akci. Přítel oběti byl jako hlavní podezřelý okamžitě zajištěn. Byl to soudně trestaný Rom, kterého sice osudný večer vrátný odcházet neviděl, ale mohl pohodlně vylézt ze svého okna v přízemí ubytovny. Propuštěn byl až po několika týdnech na základě rozboru biologických stop zajištěných na těle zavražděné. Zjištěná krevní skupina A neodpovídala profilu tohoto muže.

4. května zaútočil Straka v Hloubětíně na Vlastu Š. (54), které si všiml v tramvaji. Když hledala v kabelce klíče od domu, uchopil jí zezadu pod krkem a začal jí škrtit. Teprve teď si všiml, že je starší, než podle dobré postavy čekal. Proto si sexuální útok rozmyslel a pokusil se jí pouze zbavit jako svědka. Nejdříve jí palci tlačil na ohryzek, ale rychle se tím unavil. Potom jí na krk klekl a tak vydržel asi 3 minuty. Nakonec jí okolo krku pevně utáhl režnou nit a vytáhl jí na korbu vozu s plachtou. Žena upadla do bezvědomí a Straka jí ukradl několik cenností a finanční hotovost. Když se později probudila, podařilo se jí z auta vylézt a zazvonit u branky nejbližšího domu. Utrpěla však silný šok, kvůli kterému Straku nedokázala popsat. Z prožitého traumatu se nikdy nevzpamatovala a brzy také předčasně zemřela. O tom, že útok přežila, se Straka dozvěděl až u výslechu a velice ho to udivilo.

Straka se sexuálně neuspokojil, a proto ještě toho samého večera začal hledat další oběť. Druhý den ráno objevil náhodný svědek cestou do práce za panelovým domem na Zelenečské ulici tělo lékařky Věry F. (30). Ležela na zádech s roztaženýma nohama a okolo krku měla utažené ramínko vlastní podprsenky. Jak později Straka vypověděl, nejdříve uchopil mladou lékařku zezadu za krk. Ta se však usilovně bránila, a proto jí začal bít do hlavy podpatkem její vlastní boty, dokud neupadla do bezvědomí. Poté jí vyhrnul šaty a znásilnil jí. Když se začala probírat, utáhl jí ramínko vlastní podprsenky kolem krku a zavázal ho na 2 uzly, čímž došlo k jejímu uškrcení. Z kabelky Straka ukradl peníze a vlakem se vrátil do učiliště ve Stochově.

Touto dobou už byla prostřednictvím televizní relace veřejnost obeznámena se sérií zločinů páchaných na mladých ženách v Praze. Kvůli chystané VI. československé spartakiádě byl na vyšetřovací orgány v čele s Jiřím Markovičem vyvíjen enormní tlak. Na území hlavního města se očekával zvýšený výskyt mladých cvičenek, které se mohly stát snadnou kořistí vraha. Bohužel, všechna doposud zajištěná svědectví byla příliš nekonkrétní a v případě pachatelova věku značně nepřesná (mluvilo se dokonce o zhruba 30letém muži).

Poslední vraždu spáchal Straka 16. května. V Dejvicích zatáhl do přízemí panelového domu 30letou ženu, které okolo krku uvázal provaz opatřený uzly, který si za účelem vraždy donesl. Poté jí vyhrnul spodní část oděvu a znásilnil jí. Když stále chroptěla, utáhl jí okolo krku pásek od svetru a ramínko od podprsenky. Zlomenina jazylky také prokázala, že jí škrtil i rukama. Mrtvou okradl a jako vždy se vrátil do učiliště. Tělo objevil náhodný svědek druhý den. Žena po sobě zanechala 2 děti a není bez zajímavosti, že před svou smrtí mluvila o svém strachu z tohoto vraha. Vyšetřovatelům se z těla zavražděné podařilo opět získat biologické stopy krevní skupiny A a také kovové částečky, které odpovídaly člověku, který se pohybuje ve strojírenském průmyslu. Útočil hlavně v neděli, takže se předpokládalo, že v týdnu má stálé zaměstnání.

Poslední napadenou se stala Ludmila (18). Tu při cestě v tramvaji obtěžovala skupinka opilců. Straka se jí zastal a dívce nabídl doprovod ze zastávky. Také jí řekl, že má velké štěstí, že narazila právě na něho. Cestou se s ní dal do hovoru a prozradil jí, že se jmenuje Jirka, je mu 16 a navštěvuje učiliště nedaleko Kladna, odkud ho vyloučili z internátu. Straka jí byl ze začátku velmi sympatický, ale jeho chování se postupně měnilo. Začal vést nepříjemné řeči a dívku se pokoušel políbit a osahávat. Nakonec ji nedaleko cíle jejich cesty napadl a začal ji škrtit. Dívka neztratila duchapřítomnost a Strakovi navrhla, že s ním půjde na matraci do sklepa domu, kde bydlí. Jakmile vstoupila do hlavních dveří, Straku odstrčila a vyběhla do mezipatra, kde zazvonila na všechny zvonky. Strakovi se ještě podařilo ukradnout dívce peníze a občanský průkaz. Ludmila se druhý den odpoledne dostavila na policii a útok oznámila.

Dopadení, odsouzení a propuštění

Dívčina výpověď byla natolik přesná, že se Straku podařilo během pouhých 5 dnů vypátrat a 22. května 1985 zajistit. Vyšetřovatelé považovali za velmi nepravděpodobné, že by mladý učeň mohl být zodpovědný za sérii sexuálních útoků posledních měsíců, a proto ho s nimi zpočátku nespojovali. V jeho skříňce byl objeven občanský průkaz patřící napadené Ludmile. Straka byl bezprostředně po zatčení předveden před Jiřího Markoviče, kterému se během několika hodin spontánně doznal i k ostatním zločinům. Přiznal, že jeho sexuální pud byl natolik silný, že při hledání vhodné oběti prakticky nepotřeboval spát a byl schopný za noc pěšky urazit několik desítek kilometrů. Podle odborníků byla motivem jeho chování abnormální sexuální agresivita se sklonem k sadismu až nekrosadismu. Přesto Straka uvedl, že pokud by mu ženy samy vyhověly, nepotřeboval by k sexuálnímu uspokojení násilí. Krev nevyhledával, ani se mu nehnusila. Při sexuologickém vyšetření silně reagoval na fotografii svázané ženy, ovšem podle svých slov pouze proto, že byla ze všech nejhezčí. Je tedy jasné, že si svou sexuální abnormalitu neuvědomoval. Nepociťoval také žádný soucit. Podle znalců se jednalo o extrémně amorální osobnost. Několikrát připustil, že pokud by nebyl zadržen, vraždil by dál.

Soud Straku vzhledem k jeho věku nemohl odsoudit na více než 10 let vězení. Trest mu byl v r. 1994 zkrácen prezidentskou amnestií. Následovala ústavní sexuální léčba v Opavě. Podstoupil kastraci, ale operaci mozku odmítl. Jeho spoluvězni mu údajně rozkopali genitálie. Podle jiných zdrojů to však byli bachaři 3. oddělení ve Valdicích, kde byl uvězněn. Během pobytu v léčebně zkoušel brát pervitin. Strakovi rodiče se přestěhovali na Moravu a k synovi se přestali hlásit. Straka byl na doporučení lékařů za velkého zájmu médií z Opavy propuštěn 24. prosince 2004. Změnil si jméno na Novák a odstěhoval se do moravskoslezského kraje, kde žije se svojí přítelkyní Růženou a jejími dětmi. Strakovo propuštění a jeho vystupování v médiích vyvolalo mnoho negativních ohlasů. Odborníci ujišťovali veřejnost o tom, že je po kastraci neškodný. Sám Jiří Markovič však v této souvislosti připomenul případ Antonína Vorla, který ač vykastrovaný, sexuálně napadl a zabil starší ženu. Straka k tomu sám řekl: "Když jste mě tenkrát neoběsili, tak mě teď nechte žít."

 Spartakiádní vrah předvádí vyšetřovatelům při rekonstrukci,
jak spáchal svou první vraždu.