Ani málo nemusí být dost málo

Napsal Placam.bloger.cz (») 14. 10. 2014 v kategorii Životní styl, přečteno: 474×

"Je jednodušší pohybovat se životem, máte-li méně věcí."

Cožpak musíme vždy hleděti k tomu, abychom měli stále více. Nemohli bychom se spokojit také někdy s málem?
Člověk by se měl nejraději oblékati tak jednoduše, aby se sám mohl odíti potmě a měl by žíti po všech stránkách tak samostatně a pohotově, aby, kdyby se města zmocnil nepřítel, mohl jako starý filosof vyjíti z brány bez bázně s prázdnýma rukama.
Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starati.

Po dalším zkoumání jsem došla k přesvědčení, že ani málo nemusí být někdy dost málo. Je to otázka fyzična i duchovna. A proto nám i jeden jediný předmět, který vlastníme, jedna myšlenka, jež máme, nebo jedna osoba, s níž jsme jaksi spjati, může zabránit v rozletu, držet nás jako vezně v okovech, jako zvíře ve špinavém chlívku. Na mysli mi vytane:

dům a zcela nelogické lpění na něm. Může jít o dům po předcích, o dům, ve kterém jsme se narodili, nebo dům, za který jsme vydali své životní úspory. Dům, který nepotřebujeme, ale přesto ho máme a nechceme nebo nedokážeme se ho vzdát,
tyran, k němuž nás cosi táhne, jakási nevysvětlitelná sílá, která nám brání odloučit se od něj, osvobodit se, vymanit se z jeho spárů, přestože víme, že onoho člověka ve skutečnosti nepotřebujeme a že je jeho eliminace nezbytná, chceme-li mít možnost být někdy doopravdy šťastní,
práce, jež nás baví, nebo i nebaví, ale která nám znemožňuje dělat cokoliv jiného (navazovat vztahy, jíst, spát, …),
strach, co si neseme v sobě, svazující a unavující, našeptávající a budící nás ze spaní.

A můžeme to být my sami.

My sami, neschopni přiznat si problém, neochotni hledat příčiny, řešení, pomoc. Tedy ano, ta věta „s málem“ a „pohybem“ není nepravdivá. Jen nemusí vždy platit. Někdy totiž není změna s mnoha předměty tak obtížná, jako změna s jedním jediným.

Co s tím? Třeba toto: