Žít bez starostí? …naplánujme si neplánovat

„Představte si život, ve kterém vstanete a děláte to, co máte rádi. Trávíte čas s lidmi, které milujete, a plně si to užíváte. Žijete přítomností, bez obav z budoucnosti, bez výčitek za chyby, kterých jste se v minulosti dopustili.“ Leo Babauta, Kniha The Effortless Life, 2012.

Odstavec z úvodní kapitoly nové knihy od amerického spisovatele a bloggera Leo Babauty, kterou do češtiny přeložil a vydal Pavel Říha, jsem si jako úvod mé, řekněme recenze, vybral záměrně. A hned ze dvou důvodů.

• Důvod první: líbí se mi – myslím, že je velmi dobře napsaný (přeložený). Četl jsem ho pořád a pořád, a líbí se mi stále víc.
• Ten druhý důvod, z hlediska knihy podstatnější, je, že na těchto několika řádcích Babauta vlastně vysvětlil, co je předmětem jeho nového díla. Představy promítnuté do reálného života.

Kdo z nás by nechtěl žít život bez starostí. Kdo z nás by se nechtěl ráno probudit s pocitem, že nás čeká úžasný den, bez výčitek a obav, naplněný štěstím a radostí. Den bez minulosti.

Jak naši představu naplnit? Jak se zbavit výčitek z minulosti i strachu z budoucnosti? Jak se stát vodou plynoucí chaosem? Jak žít přítomností?

Na to nám Leo Babauta odpoví se stručností jemu vlastní, a to ve 32 mikro-kapitolách. Musím upřímně přiznat, že po prvním přečtení knihy jsem byl trochu zmatený. Tápal jsem. I když Život bez starostí nebyla první Babautova kniha, kterou mi život nastavil do cesty, poprvé mě při čtení jeho textů napadala spousta otázek, na které jsem těžko hledal odpovědi.

Pochopil jsem, že text je pro mě v některých místech možná až extrémní. Nutí mě zamyslet se nad samou podstatou bytí, nad samou podstatou sebe sama. Nutí mě pohlédnout za hranice komfortní zóny mého života. Tam, kam je tak těžké pro mnohé z nás zaměřit svůj zrak.

Starost o bezstarostnost

Do života mi přibyla další starost, pomyslel jsem si. Starost o to, jak žít život bez starostí. Ta představa je přeci tak příjemná. Proč tak nežiji? Jak může někdo takto žít?

Leo Babauta život bez starostí žije. Alespoň to popisuje ve své knize. Nabízí možnosti, myšlenky i postupy. Vysvětluje, kde se naše starosti rodí, jak vznikají a proč. A proč je naprostá většina z nich jen zbytečným plýtváním energie, která ostatním nepomáhá a nás omezuje.

Po přečtení citovaného odstavce z úvodu Babautovy knihy by se mohlo zdát, že autor napsal další zaručený návod pro upracované manažery dnešní doby, novou berličku pro vyhořelé pracanty kapitalismu. Ale Babauta není spisovatel pro manažery. Je spisovatel pro všechny, kteří cítí, že dnešní „komfort“ našich „komfortních zón“ už přestává být komfortní. Nabízí alternativu. Nenutí nás takto žít. Ptá se, proč žijeme tak, jak žijeme.

Snílek nebo ukazatel správné cesty?

Každý, kdo již některou s Babautových knih četl, ví, že Babauta je duší minimalista. Možná extrémní minimalista. Kniha Život bez starostí je proto logicky rovněž o minimalismu, zejména duševním. Někteří Leo Babautu, což i sám ve své knize přiznává, považují za pokrytce, blázna, snílka. Ruku na srdce, komu by se chtělo věřit, že to, co ve svých dílech světu nabízí, opravdu žije. Není mým přáním ani úkolem to zjistit. Není mým přáním ani úkolem žít jako Babauta. Nemusím, a i tak činím, souhlasit se vším, co napíše, prosazuje, nebo žije. A troufám si tvrdit, že takto to i Babauta chce. Klade otázky. Nabízí odpovědi.

Jak sám v jedné z kapitol Babauta říká: „Ignorovat to, co vás dělá nešťastné či frustrované, není smrtelný hřích.“

Síla žít bez pocitu kontroly

Kniha je o schopnosti naplánovat si neplánovat. O dovednosti žít život bez cílů, bez přehnaných očekávání, bez falešného pocitu kontroly sebe sama i ostatních. Analyzuje rozsah našich potřeb a dělí je na ty, které opravdu potřebujeme, a ty, které jsme si sami vymysleli.

Podobně jako při čtení předešlých Babautových knih, měl jsem i u prvního čtení Života bez starostí pocit, jako by si některé části protiřečily. Jako by vznikaly odpovědi jenom proto, aby mohly vzniknout otázky. Možná je to dáno stručností a dynamikou textu.

Babauta nestaví své myšlenky do pozice zaručených dogmat, která, pokud budeme dodržovat, dovedou nás k tíženému životu bez starostí. Sám přiznává, že se svými myšlenkami experimentuje. Někdy je nedodrží, změní.

Myslím, že i když není člověk takový minimalista, může v knize najít některé zajímavé myšlenky, které lze začít okamžitě prakticky uplatňovat. I já jsem si pár takových poznamenal a hodlám je co nejdříve uvést v (svůj) život.

Alespoň se zastavit

Kniha představuje jednoduchý a stručný návod na to, jak se nad svým životem, u něhož cítíme, že s ním není něco v pořádku, zamyslet. Návod na to, jak nechat probudit některé části naší přirozenosti, za ty roky trochu potlačené našimi nesplněnými cíli, nenaplněnými očekáváními a vymyšlenými potřebami.

Je to pár dobře míněných rad pro ty z nás, kteří věří, že pokud budou plánovat, Boha tím nerozesmějí.

Nedokáži si představit, jak by vypadal můj život, pokud bych dokázal žít jako Babauta. Nedokáži si přestavit ani svět, ve kterém by všichni žili Babautův příběh. Nedokážu to. A je mi to, stejně jako Leo Babautovi, který se tím ve své knize též netají, jedno. Můj život by neměl být Babautův. Měl by být můj.

Není to ale důvod, abych si knihami, jako například Život bez starostí, Soustředění nebo Zen a hotovo, nerozšiřoval své obzory, neotvíral další dveře. Není to pro mne důvod, abych se někdy na svůj život nepodíval jeho očima. Není to pro mne důvod, abych se nezastavil, nedýchal a nepřemýšlel.